Proč není freediving jen o tom, jak dlouho dokážete vydržet pod vodou? Co vás dokáže freediving naučit? A jak vypadá takový trénink? Nejen na tyto otázky jsme se zeptali Martina Cheníčka.
Martin Cheníček působí již deset let jako instruktor potápění. S freedivingem se setkal poprvé již v roce 2006. Martin tvrdí, že díky freedivingu poznáte sami sebe během pár minut. Tento sport vám přinese do života uvědomění. Chcete se dozvědět víc? Přečtěte si náš rozhovor.
Jak jste se dostal k freedivingu?
K freedivingu jsem se dostal náhodou. Jednou jsem se potopil do pár metrů v českém lomu a vydržel tam minutu. Když jsem se vynořil a rozdýchal tu zimu, tmu a bolest uší, zjistil jsem, že je tu neprobádaný svět, který chci objevit. Tím to celé začalo.
Jak dlouho dokážete vydržet pod vodou?
Na tuto otázku se mě lidé často ptají. Přemýšlím, jak moc je nutné zaškatulkovat sportovce podle čísel. Má to sice logiku, ale čísla nedělají člověka. Často říkám svým studentům, že minuty a sekundy, kterých dosáhli, jsou stejně dobré jako moje. Jsou to čísla nejlepšího osobního výkonu. Každý má toto číslo jiné. Někdo tři minuty, někdo šest minut. Ale každý do toho dal vše, co mohl. Finance, úsilí, trénink, čas.
Co se týče mých čísel, dokážu zadržet dech na hladině s obličejem ve vodě po dobu sedmi minut a třinácti sekund. Jsem schopen se potopit lehce pod osmdesát metrů. Zádrže dechu jsou v hloubce nižší vzhledem k tom, že se hýbete a spotřeba kyslíku se zvyšuje. Ve freedivingu mi nejde o to, jak hluboko se potopím nebo jak dlouho na hladině zadržím dech. Chci být co nejdéle pod vodou, je mi jedno v jaké hloubce.
Jak je vůbec možné vydržet takhle dlouho pod vodou na jeden nádech?
Je třeba samozřejmě trénovat. Záleží na vaší vůli a píli. Výkon se skládá ze tří věcí – fyzičky, techniky a psychiky. Na těchto věcech je třeba pracovat. V neposlední řadě je tu otázka reflexů, které jsou našemu tělu vlastní. Jakmile ponoříte obličej do vody, spustí se soubor procesů v těle, které nám umožňují v tomto „nepřátelském prostředí“ přežít. Tento potápěcí reflex savců je součástí naší DNA, společné s velkými mořskými savci. Snižuje tepovou frekvenci, redistribuuje krev z periferií v těle do míst, kde je jí opravdu třeba (mozek, srdce, plíce) a snižuje metabolické nároky těla. Tento reflex je možné prohlubovat. Netrénovaní lidé se mohou dostat během dvou tréninkových dnů do dvaceti metrů hloubky.
Jaké jsou výhody tohoto sportu?
Velkou výhodou tohoto sportu je, že jste pod vodou, kde nikdo nemluví. Svět je totiž hodně hlasitý a nikdo přitom neposlouchá, co říká ten druhý. Vznášíte se, padáte do ticha a jen vnímáte okolí. Naučíte se pracovat se svými strachy. Oceán je ten nejlepší učitel o vlastím egu. Můžete být nejsilnější člověk na planetě zemi, ale když voda nedá, do hloubek nepodíváte.
Co vás na něm nejvíc baví?
Freediving mi přináší objevování, nejen okolí, ale i věcí o mě samotném. Když jsem naštvaný, jde mi hůř zadržet dech a oceánu je to jedno. Neustále se učím být v klidu. Moje moto je: „Jak mám trénovat meditace, když není nic, co by mě rozčilovalo?“ Beru to jako cestu osobního rozvoje.
Zároveň mě baví ta chvíle „bezčasí“. Můj největší zážitek si pamatuji přesně, bylo to 28.11.2016 v 11 hodin dopoledne na Bali. Ten den se mi poprvé pod vodou zastavil čas v mojí hlavě. Před tím jsem furt přemýšlel: „Ted je to super, ale za chvíli už nebude, už za chvíli budu muset ven k hladině, jak už jsem tu dlouho…“ Od toho dne se všechno změnilo, už jsem nepotápěl s tímhle odpočtem vzadu v hlavě. Pod vodou jsem prostě jen byl. A od tohoto dne mám tyto pocity každý ponor.
Komu byste tento sport doporučil? Pro koho freediving naopak není vhodný?
Freediving bych doporučil lidem, kteří si chtějí zlepšit fyzičku, hledají nové zážitky nebo mají chuť si zkusit něco nového. Freediving je nepopsatelný zážitek, zároveň je v tomto sportu úžasná komunita lidí, kterou spojuje hloubka a ticho. Trénink je vhodný i pro ty, co se pohybují okolo vody. Zjistí, jak se správně potápět, jak to dělat bezpečně a jak pomoci druhým v případě potřeby. Tento sport není vhodný pro egoisty hledající jen čísla výkonu. Nejdřív je to o technice, pochopení, vcítění, pokoře a až po několika měsících tréninku máte nějaké výsledky.
Jak vypadá trénink freedivingu?
Jeho nedílnou součástí je základní schopnost vyrovnávání tlaku ve středouší, bez čehož se potopit hlouběji než 2-3 metry nedá. Dále je třeba ovládat a prohlubovat zadržení dechu. Důležité je jít na vše pomalu a trénovat postupně, nelze udělat kurz a jít hned na závody. Trénink zahrnuje i fyzickou přípravu. Ale pokud ovládnete techniky vyrovnávání tlaku ve středouší, nemusíte až do dvaceti metrů svou fyzickou přípravu řešit. Já osobně makám hlavně na fyzické kondici. Jsem každý rok cca 260 dní u oceánu a pro to sílu potřebuji. Běhám, jezdím na kole, plavu a každý den vyhrazuji cca 1-2 hodiny strečinku.
Co vše je k freedivingu potřeba?
Chtít to zkusit a přihlásit se na kurz. Na kurzu dostanete řadu informací. Dozvíte se, jaké je potřeba vybavení, ploutve, neopren nebo opasek. Budete vědět, jaké potřebujete závaží, jak se správně rozdýchat a jak vyrovnávat apod.
Chcete poznat nejen svět pod vodou, ale i sami sebe? Freediving je ta pravá volba. Martinův profil na refcoach najdete zde.
Dejte nám vědět, jak se vám rozhovor líbí!
