Snooker bývá označovaný jako sport gentlemanů, proč tomu tak je? Co odlišuje nejlepší hráče snookeru od průměrných a jak s trénováním snookeru začít? Tomáš Kejla nám na všechny otázky odpoví v dnešním rozhovoru.
Kdo je Tomáš Kejla?
Tomáš Kejla je přední odborník na snooker a průkopník hry v České republice. Několikrát ČR reprezentoval na mistrovství, od roku 2008 je trenérem snookeru a vychoval několik mistrů a dalších skvělých hráčů. Jméno vám může být povědomé také z Eurosportu, kde působí jako sportovní komentátor.
Mohl byste našim čtenářům přiblížit, co je snooker?
Snooker je vedle střelby, šachu, golfu nebo šipek jeden ze senzoricko-koncentračních sportů. U těchto sportů je kladen důraz na senzomotorickou koordinaci pohybů a koncentraci. Jde o jednu ze tří hlavních kulečníkových her, další jsou pak pool a karambol.
Snooker se hraje na největším kulečníkovém stole s poměrově nejmenšími koulemi k herní ploše a to ho staví do pozice nejnáročnějšího odvětví kulečníku. Náročnost a možnost na sobě neustále pracovat vás chytne a nepustí. Snooker se pro vás postupně stane nedílnou součástí života.
Tip: Přečtěte si také rozhovor o poolu s mistryní České republiky Evou Maškovou.
Říká se, že snooker je sport gentlemanů. Hrají ho tedy jen muži?
Ano, o snookeru se říká, že je sport gentlemanů. Není to však kvůli pohlaví hráčů, ale kvůli jejich chování. Gentlemanství prostupuje snookerem ve všech směrech. Od přiznání faulů až po upřímné fandění protihráči.
Ženy snooker samozřejmě hrají. Asi neexistuje sportovní odvětví, ve kterém by nesoutěžily nebo ho nevyzkoušely. Je ale pravda, že jsou sporty, které více vyhovují mužům a sporty, které více sedí ženám. Snooker je, ač je to zvláštní, spíše mužským sportem. Nepotřebujete v něm velkou sílu nebo výšku, a přesto se v něm ženy prosazují velice zřídka.
Myslím si, že hlavním důvodem je sebevědomí a ochota riskovat, která je u mužů vyšší. To se projevuje i v jiných sportech. Spousta trenérů, kteří mají zkušenosti s trénováním žen i mužů, mluví o tom, že ženy je potřeba povzbuzovat a muže klidnit.
Neznamená to však, že by se nenašly ženy, které hrají na vysoké úrovni, srovnatelné s muži. Není jich ale mnoho. Ve snookeru se konají soutěže přímo pro ženy, pořádá se pro ně i mistrovství světa. Ale oproti mužským soutěžím jich je asi desetina.
Co vás na snookeru nejvíc baví?
Na snookeru mě baví právě ta náročnost a neustálý prostor ke zlepšování. Skvělé je i to, že při maximálním soustředění nemůžete myslet na nic jiného a dostanete se tak do stavu až zenového klidu. Nejkratším kulečníkovým vtipem je: „Už to umím!“ A to mě na tom baví.
Co je podle vás určující pro úspěch snookerového hráče?
Toto bude podobné ve všech sportech. Hráč musí vydržet a dřít a dřít a dřít. Často se mluví o důležitosti talentu, ale já si nemyslím, že má až takovou váhu. Je určitě důležitý na začátku, kdy se se sportem seznamujete. Pomůže se rychleji učit a snooker vás díky němu bude bavit. Na vrcholnou úroveň se však jen díky talentu nedostane nikdo. Na piedestal vás vynese jen pot a krev.
Je ve snookeru důležitější technika nebo strategie hráče?
To se tak nedá říct. Jedno bez druhého nebude fungovat. O kulečníku se říká, že to jsou šachy v akci. Situaci musíte strategicky vyhodnotit, stanovit si plán. Pak přijde samotné provedení plánu a na něj potřebujete techniku.
Čím lepší technika, tím lepší plnění strategie a lepší kontrola vývoje utkání či tréninku. Na všech aspektech se musí pracovat. Kdybychom šli do hloubky, není to jen technika a strategie, ale i fyzická a mentální připravenost.
Co byste doporučil pro začínající hráče? Jak by měli postupovat?
Osobně bych doporučil co nejdřív oslovit trenéra, který má certifikát nebo alespoň nějaké trenérské úspěchy. Jak jsem řekl výše, technika je důležitá a byla by škoda si osvojit špatné návyky, které se pak těžko odstraňují.
Stejné to je se strategií a výběrem strků v konkrétních situacích. Hráči jsou na řešení schopni přijít sami, ale trvá to dlouho. Trenér jim ukáže řešení okamžitě. Vždycky říkám: „Všechny cesty vedou do Říma, průvodce vám však ukáže tu nejrychlejší a nejjednodušší.“ A tím průvodcem je právě trenér.
V zahraničí je snooker mnohem populárnější než v Česku, tušíte proč? A věříte, že se to změní?
Snooker se hraje skoro ve všech zemích Evropy. Popularitu získal díky vysílání v TV. Na druhou stranu ho v rozletu brzdí jeho náročnost. Už samotný stůl je problém, umístění jednoho závodního stolu zabere bezmála 40 m2. Dále se musí počítat s časovou náročností a obtížností.
Spousta lidí, kteří se na snooker dívají v TV a opravdu mu fandí, se k samotnému hraní nedostanou. Nebo si snooker vyzkouší a uznale odejdou s tím, že je to fakt těžké. Snooker se neustále rozrůstá, ale pomalu. Zasloužil by si víc. To by však musel přijít nějaký mecenáš a zainvestovat do rozvoje nemalé peníze.
Jak to vypadá, když se mezi profesionály na zahraničním turnaji objeví Čech nebo Slovák?
Snooker je nesmírně náročným sportem. Dostat se na nějakou úroveň trvá spoustu let, na vrcholovou potom skoro čtvrt století. V tradičních snookerových zemích hráči začínají v 6–7 letech. Vrcholu pak někteří z nich dosáhnou kolem 30 let. Podmínkou je samozřejmě oddanost sportu a nevynechání tréninku ani na jeden den.
Snooker je v Čechách a na Slovensku cca 20 let. Tím je to dané. V obou zemích je vidět zvyšující se úroveň. Už dnes se objevují hvězdičky, které jsou schopné na evropském snookerovém nebi zazářit. Například Aleš Herout se dostal několikrát do čtvrtfinále ME v juniorské kategorii. Chce to ještě čas. Věřím však, že se dočkáme, a nějakého Čecha či Slováka mezi profesionály uvidíme.
Snooker, který v TV komentujete, má obrovskou sledovanost. Čím je tak zajímavý? Proč by mu měli dát šanci i ti, kteří jej ještě neznají?
Snooker zná více lidí, než by člověk myslel. Před několika lety jsme hru představovali lidem pomocí projektu Snookerová Akademie. Pamatuji se, jak v Brně přišlo k jednomu stolu do malé herny 80 lidí. Tam jsem pochopil, že snooker je známý sport.
Myslím, že snookeru nahrává současný způsob života. Uspěchaná doba plná stresu potřebuje nějaký protipól. Někdo se potřebuje vybít, někdo odpočinout. U sledování snookeru se odpočívá krásně. Hráči jsou oblečeni ve společenském oděvu. Během hry je v sále hrobové ticho. Hráči si fandí, přiznávají se k chybám a chovají se distingovaně. U snookerového stolu je svět v pořádku.
Další výhodou je hráčská skladba. Ačkoliv jsou všichni stejně oblečení, jsou zde jasné osobnosti. Díky náročnosti hry je v nejvyšší úrovni docela málo hráčů a divák si tak snadno najde toho svého koně, kterému pak bude fandit během celé sezóny.
V televizi se snooker vysílá každou chvíli. Ti, kteří jej ještě neviděli, by mu měli dát šanci. Najdou v jednom zápase všechno. Od fantastických až nepochopitelných úderů po nečekaná selhání. Útočné i obrané pasáže. Smích i slzy. Co si vzpomenete, tam bude. Stejně jako v životě.
Vyzkoušejte trénink snookeru pod profesionálním vedením a objevte krásu tohoto sportu i vy. Podívejte se na Tomášův profil, kontaktujte ho a domluvte si první lekci.
