Lezení lze trénovat i jinak, než jen jako klasický výkonnostní sport. S komplexním přístupem lze nejen posilovat a zvyšovat výdrž, ale zejména odbourávat pohybové vady a další zdravotní problémy. V čem je trénink jiný, pro koho je vhodný a jak se k němu trenér Filip Karban dostal? Nejen to se dočtete v rozhovoru.
Kdo je Filip Karban?
Filip Karban je instruktor a trenér lezení. Sám sebe nepokládá za klasického výkonnostního trenéra, soustředí se zejména na zlepšování techniky pohybu, a to jak při řešení nedostatků, tak následků zranění. Lezení je pro Filipa přímo srdeční záležitost a věnuje se mu i ve volném čase. Pro zpestření se ale vydá i na kolo, výlet po Jizerkách nebo na slackline.
K lezení se dostal už na základní škole a později se vztah ke sportu prohluboval. Při studiu na Pedagogické fakultě při Technické univerzitě se pak ponořil do komplexního lezeckého tréninku v kombinaci s nově získanými znalostmi z předmětů jako jsou základy tréninku, anatomie nebo fyziologie.
Díky rozšíření vzdělání o několik celoročních kurzů věnovaných funkci lidského těla pod vedením Jakuba Novotného může dnes Filip nabízet jedinečný trénink. Naučí vás lézt jinak, zdravěji.
Jaký je rozdíl mezi lezením na stěně s jištěním a boulderingem?
Boulderové stěny mají výšku do pěti metrů, stěny pro lezení s lanem jsou zpravidla vyšší, kolem dvanácti až dvaceti metrů. Lezení s lanem je kvůli své délce cest náročné spíše na vytrvalost a psychickou stránku – ne každému vyhovují výšky a pohyb v nich.
Bouldering je spíš silová disciplína, v dnešní době už i s nároky na koordinaci pohybů a občas je potřeba i notná dávka techniky a trpělivosti.
Pro koho je lezení vhodné a co na něj potřebuji?
Lezení je vhodné vlastně pro kohokoliv. Na mojí domovské stěně, Makaku v Jablonci nad Nisou, pracujeme s dětmi od čtyř let a nejstarším lezcům, kteří stěnu navštěvují je přes sedmdesát.
Lezení na laně vyžaduje určité znalosti práce s lezeckým vybavením a pravidla bezpečného pohybu na stěně. S tím může pomoci lezecký instruktor a vybavení lze většinou zapůjčit přímo na stěně. Bouldering na stěně je na vybavení nenáročný, stačí lezečky a magnesium.
Vy ale trénujete trochu jiné – dle vašich slov zdravější – lezení. V čem spočívá rozdíl?
Hlavní myšlenkou je výuka takového lezeckého pohybu, který je pro naše tělo přirozený. Při lezení se mohou objevit nedokonalosti v nastavení těla, kterých se dopouštíme v každodenním životě a ani si je neuvědomujeme. Tyto neduhy můžeme špatným a opakovaným lezeckým pohybem prohlubovat, což nás omezuje ve výkonu, v horším případě dojde ke zranění.
S klienty se snažím pracovat na odbourání pohybových vad, čímž můžeme předejít aktuálnímu, budoucímu nebo vracejícímu se zranění. Tato metoda tréninku je spíše dlouhodobého charakteru, což v dnešní době „výsledky chci zítra“ není úplně populární. Ale kdo vytrvá, ten je zpravidla spokojen.
S čím mi takové zdravější lezení může pomoci?
Změnou techniky pohybu lze předejít nebo se dá vyřešit řada zdravotních problémů. Mimo jiné se tělo sportovce stává postupně silnější a snese větší zátěž, pak nám jde nahoru i výkonnost.
Ve zkratce mohu trénovat častěji a víc. U klientů dochází i například k pozitivním změnám v držení těla nebo ke zlepšení efektivity pohybu v jiných sportech.
Jak jste se k metodě tréninku dostal?
Když jsem už nějakou dobu vedl lezecké tréninky na Makak aréně, dostal jsem možnost zúčastnit se workshopu u pohybového specialisty Kuby Novotného. Jeho přístup k lezeckému pohybu mě zaujal, tak jsem to celé chvilku testoval v osobním tréninku. Trénink se osvědčil a vlastně mě to i dost bavilo, chtěl jsem vědět víc.
Začal jsem tedy dojíždět na pravidelné semináře pro trenéry. Poté, co jsem se díky změně pohybu sám zbavil opakujících se bolestí ramenou, bylo rozhodnuto. Chtěl jsem tento přístup šířit dál mezi lezecké nadšence.
Tip: Ještě více o Filipovi a jeho přístupu k tréninku si můžete přečíst také na www.lezzdrave.cz
Co může být pro lezce překážkou? Dokážu si představit, že strach z výšek není ideální.
Ano, strach z výšek není ideální, ale i s tím se dá relativně pracovat, sám jsem si tím prošel. Překážkou pro lezce může být přílišná horlivost po těžkých cestách/bouldrech, což často bývá na škodu. Problém bývá i neschopnost vnímat vlastní tělo, přitom jde o nejlepší možnou zpětnou vazbu k pohybu, výkonu, tréninku. Rozhodně je vhodné si tuto dovednost osvojit.
Když mám například slabé ruce, má cenu jít na stěnu nebo mám nejdřív strávit nějaký čas v posilovně?
Řekl bych, že spíš ne. Na zesílení v lezení je nejlepší samotné lezení (alespoň v začátku nebo do určité úrovně) a posilovna je spíše na škodu. Cvičení v posilovně pracuje zpravidla s jinými pohybovými vzory než s těmi, které využíváme v lezení a je značně izolované. V lezení tělo funguje jako celek na základě určitých svalových řetězců a také pracujeme s přenosem těžiště.
Chtěl byste ještě něco dodat nebo vzkázat našim čtenářům?
Pokud se rozhodnete věnovat se lezení, nechte si v začátku poradit od někoho zkušeného tak, aby bylo vaše počínání na lezecké stěně bezpečné. V druhé řadě se nebojte oslovit někoho, kdo vám pomůže s technikou, ale to vlastně platí u spousty sportů. Z praxe můžu říct, že spousta zlozvyků se snáz odbourává hned na začátku než po několika letech jejich prohlubování.
Chcete vyzkoušet lezení jinak? Domluvte si hodinu s trenérem Filipem Karbanem a objevte možnosti svého těla.
